EnergySystem

21.2. 2012 

Dnes se s Vámi mohu podělit o své osobní zkušenosti. Mám za sebou těžké období, zemřela mi maminka. Znamenalo to  hlavně to, že jsem za ní přicházela skoro denně do nemocnice. Za celého půl roku, co jsem v těchto zařízeních byla častěji, odvedla jsem velké počty duší, které se tam pohybovaly. Všimla jsem si poté hlavně toho, že pacientům se jejich stav ve většině případů zlepšil. Zajímavý je i důvod těchto duší, proč v nemocnicích zůstávaly, když opustily své hmotné tělo. Nejčastější odpovědí bylo – jsem přece v nemocnici a oni mě tady léčí.  Neuvědomovaly si to, že zemřeli.  

Poslední půlrok byl tedy pro mě hodně náročný hlavně po emocionální stránce. Koncem roku jsem už pociťovala jistou únavu a maminčin stav se horšil. Některá oddělení brala bohužel starého člověka, jako přítěž, kde není již potřebná nějaká léčba. Na jiných odděleních byl názor odlišný a snažili se skutečně pomoci. Těsně po Novém roce jsem se dostala do stavu, který by se dal pojmenovat bezmoc. Přisuzovala jsem to situaci, která byla z lidského hlediska těžká. Během několika dnů jsem si však začala uvědomovat, že moje myšlení je zastřené, jako by cizím vlivem. Byla jsem však natolik ovlivněná těmi pocity, že jsem nebyla schopna s tím sama něco udělat.  Oslovila jsem proto kolegyni, zda by se na mě nemohla podívat a popřípadě pomoct. Nevěděla jsem, kdy si na mě najde čas a doufala, že to bude brzy. Druhý den ráno mě bylo ještě „všelijak“, ale kolem 10h. dopolední jsem to opět byla já! Zapnula jsem počítač a otevřela poštu. Byla jsem spokojená, protože mi kolegyně napsala, že vše před chvílí udělala. Prohlédla mě a našla u mě přivtělenou duši, která se u mě připojila v půlce prosince v nemocnici. Byla to žena, která zemřela při operaci mozku. Cítila se na dně a prožívala úplnou bezmoc. Kolegyně popsala všechny moje pocity, které jsem u sebe zaregistrovala během posledního měsíce. Samozřejmě s tou ženou zpracovala její trauma a řádně ji odvedla do Světla. 

Byla to pro mě velká zkušenost. Nebyla to samozřejmě první duše, kterou jsem u sebe měla. Jenže tentokrát to bylo jiné. Její zoufalství bylo tak silné, že dokázala své emoce přenést na mě. Sama jsem si tedy vyzkoušela, jaké to je, když  Vás ovlivní přivtělená duše s velkým traumatem a navíc, psychického rázu. Já si samozřejmě uvědomila, že něco není v pořádku, ale nemohla jsem s tím sama cokoliv udělat.  

Co z toho vyplývá? Je dobré zajímat se o lidi blízké ve svém okolí. Vy si nejdřív všimnete změny, která se s nimi děje. Málo kdy se dá očekávat, že si člověk řekne sám, že je někým ovlivněn a potřebuje pomoc. Mě v tom pomohla moje praxe, ale tu druzí nemají. Často se dlouho dobu trápí pocity, které je postihly tak nějak bez důvodu. A tam je velmi dobré nechat člověka překontrolovat a vyloučit přítomnost duše. 

Další zkušeností a velmi cennou je to, že duše zemřelého člověka by se něměla vždy odvádět těsně po vyjití z těla. Je dobré nechat duši zažít ten pocit uvolnění a radosti, že  není stísněna hmotným tělem. Nechat duši, aby se mohla podívat na místa jí milá a navštívit ty, které měla ráda. Netrvá to dlouho, postačí dva, tři dny a je připravená odejít do Světla. Některé duše odcházejí hned, protože pochopily, že jejich pouť zde již skončila – alespoň na nějakou dobu. Každý člověk je jiný a každá duše jedná podle toho, jaký je její konec pozemského bytí po současném životě.  

Většina lidí, kteří jsou smířeni se svým koncem se často ptají, co bude dál. Je to v nás asi zakódováno, abychom někde nebloudily. Důležité je spolu mluvit za života a zajímat se o potřeby svých blízkých.   Po úmrtí je dobré zapálit svíčku. Dělá se to již  tisíce let a málo kdo si uvědomí proč. Plamen svíce evokuje duši vzpomínku na Světlo, ze kterého přišly do nového života a měly by se tam zpět navrátit.   

   

27.11. 2011 

Po delší přestávce dnes mohu pokračovat v informacích o duších. Jsem za poslední dobu hodně vytížená, neboť se ozýváte z celé ČR. Děkuji Vám tímto za důvěru a současně i za nové informace, které se týkají přivtělených duší. 

V posledních týdnech a měsících přibývá dotazů od klientů, kteří se buď sami léčí s psychiatrickými potížemi, nebo od lidí, kteří mají ve své rodině, či blízkém okolí člověka s psychickými problémy. Donutilo mě to tedy k tomu, abych se na problematiku „léčby“ podívala blíže. Kdybych chtěla vše shrnout do jediné věty, tak by zněla: „Jsem zděšena.“ Podívala jsem se příbalových informací psychofarmak, kterých jsem našla něco přes 200 druhů (a to nejsou všechny). Co mě však vyděsilo? V odstavci Nežádoucí účinky je ve většině psychofarmak spousta problémů a to nejen fyzického rázu. Jsou to třeba srdeční arytmie, třes, čili postižení nervové soustavy, hodně žaludešních potíží, oslabení ledvin a jater. Mohla bych ještě dlouho pokračovat. Po stránce psychické je u 90% psychofarmak zhoršení původních potíží. Zvýšení a prohloubení depresí, dokonce i sklony k sebevraždě! Údajně jen z počátku, než si organismus zvykne na látky v těchto preparátech obsažených. Připadá mi to celé hodně znepokojivé. 

Snažila jsem se kontaktovat nějakého doktora z oboru psychiatrie. Není však z jejich pohledu žádoucí, aby se o tomto tématu s někým mimo lékařské prostředí bavili. Nezajímá je ani pohled tz. z druhé strany, ani možnost jiného řešení, než psychofarmatickou léčbou. Měla jsem však štěstí….přes jednu kolegyni jsem získala aspoň názor psychiatra, který pracuje v nejmenovaném ústavu v Čechách. Jeho sdělení bylo takové – psychofarmaka ve většině případů působí, jako tvrdé drogy a není vůbec lehké přestat je užívat. Abstinenční příznaky jsou mnohdy silnější, než u drog a proto hrozí absolutní kolabs organismu, který může skončit i smrtí. Jak z toho tedy ven? Tento lékař mi sdělil, že každý pacient má právo vědět, které „léky“ jsou léčivé a které jen otupí mysl. Také může požadovat, aby pod lékařským vedením mohl přestat tyto léky užívat a nahradit je buď méně škodlivými, nebo se jich zbavit úplně. Myslím, že je to celkem dobrá informace. Ti, kterých se toto sdělení týká – obraťte se na své psychiatry a požadujte vše vysvětlit a určit léčbu, která je buď účinná a pokud není, tak se léků s jeho pomocí zbavte a hledejte pomoc jinde.  

Co se týká přivtělených duší – v poslední době jsem se zaměřila na to, co je u lidí drží, co je k nim skutečně přitahuje. Je to celkové oslabení, ne však fyzického rázu. Přitahuje je oslabená psychika, tedy starosti, stres, propadání některým zájmům, veškeré drogy i alkohol. Je tedy tímto jasné, že duše přitahují osoby, které jsou oslabeny psychicky. Pokud by byli oslabené osoby i po tělesné stránce, tak duše příliš nezajímají. Potřebují z člověka vysávat jeho životní sílu a tím ho oslabují samy. Pokud zde není nějaké karmické propojení mezi danou osobou a duší, tak přivtělená duše se odpojí od člověka silně fyzicky nemocného, nebo při obrovské únavě a připojí se k tomu, kdo na tom není tak fyzicky zle. 

Z totoho zjištění lze usuzovat, že konzumace psychofarmak, drog a alkoholu duše přitahuje. Je to z toho důvodu, že se daná osoba sama „nehlídá“ a duše tím pádem k sobě bez problémů pustí. Vzpomínám si na klientku, která měla diagnostikovanou smíšenou depresivní poruchu (není zde nic definováno) a také se sebepoškozovala. I když užívala psychofarmaka, tak ji tyto stavy neopouštěly. Více, či méně měla depresi téměř denně a sebepoškozování pokračovalo dál v celkem krátkých intervalech. Po odvedení přivtělených duší si neublížila. Návrat nastal téměř po roce a půl. Přemýšlela jsem tedy, proč po tak dlouhé době opět selhala (tak to ona nazvala). Došlo mi tedy jediné…pokud tento člověk bere dále farmaka ovlivňující psychiku, může se po čase připojit nějaká duše, která ji opět vrátí nápad, aby si něco udělala. Naštěstí měla tato žena na tu bídu celkem dobrého psychiatra. Na její žádost byly postupně snižovány dávky léků a později zůstala jen u lehkého preparátu, který může použít jednorázově. Bylo velké překvapení, že se již podobná situace neopakovala a vymizely i dřívější deprese. To jen pro příklad. 

Často mi lidé píší, že potřebují překontrolovat, mají často psychické problémy, léky neberou. Tam je radost pracovat. Jenže….spoustě lidí se nelíbí způsob, že mají být hlavními aktéry při tomto procesu. Většina si totiž myslí, že to za ně může udělat někdo jiný. Je to velká chyba. Každý, kdo u sebe nějakou přivtělenou duši (nebo více duší) má, tak by měl vědět, že jsou u něj z určitého důvodu. Mě osobně by nestačilo, aby mi někdo sdělil proč u mě duše setrvala. Zajímalo by mě, z jakého důvodu ke mě přišla a co je jejím cílem. Navíc si spousta lidí myslí, že odvádění duší je jen výsadou vyvolených. Není to pravda. Všichni jsme vnímaví a když se narodíme, umíme vše, co nás později v životě překvapuje. Tuto schopnost vnímání ztrácíme výchovou, pobytem v kolektivu (školka, škola) a tak nějak vše, co z této sféry umíme – zapomínáme. Ten, kdo se chce později této problematice věnovat se musí jaksi rozpomenout a vytáhnout na povrch to, co měl již na začátku. S dušemi komunikujeme telepaticky , což většina lidí považuje za nemožné a myslí si, že to nedovedou. Při osobním odvádění  klient takto s duší komunikuje a nedělá mu to žádné problémy. Navíc se dozví, kde udělal nějakou chybu, kdy se k němu duše přivtělila. Nakonec se mu zvedne i sebevědomí, když duše na konec odchází do Světla. Dokázal to! Tak je dobré si uvědomit, že můžeme spoustu věcí, o kterých se nám ani nezdá. 

Je dobré si uvědomit, že my sami by jsme měli být účastni našemu uzdravovacímu procesu. Ne, jako diváci, ale jako ti, kteří chtějí také pochopit, proč ty problémy máme. Pokud to nepochopíme a práci za nás odvádí někdo jiný, problém se často vrací…přicházíme o osobní zkušenost a to hlavní – pochopení.
 

10.9. 2011 

Dnes napíšu něco z posledních odvádění přivtělených duší. Už dříve jsem psala o případech schizofrenie a jejich řešení pomocí Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Během posledních tří týdnů se mi ozvali tři lidé, kteří mají diagnostikovanou schizofrenii. Postupně u všech byly odvedeny přivtělené duše a…. nastala úleva. Neslyší hlasy…jsou klidnější a mají pocit, že se u nich hodně změnilo. Málo kdo si však uvědomí, že toto „onemocnění“ nemusí mít jen příčinu v přivtělených duších. Mnohdy je potřeba zpracovat tento problém auditem, tedy klasickou regresí.  

Je však zajímavé, proč se tyto duše přidávají k lidem a způsobují schizofrenii, deprese a další psychiatrické a psychické problémy. Při komunikaci s těmi to dušemi se lze dozvědět příčinu toho, proč k danému člověku přijdou. Časté jsou případy, že si někdo z těchto lidí zkusil užívání drog, nadměrně požíval alkohol, nebo jiné látky ovlivňující psychiku. Člověk se tak stává snažším cílem a vlastně dovolí duším, aby se k němu přidaly. Z počátku si nemusí nikdo uvědomit, že jeho chování a konání je ovlivněno přivtělenou duší. Může se cítit pouze unaven, nebo, jako by bez nálady. Také se však může cítit dobře a zažívat něco, co ho uspokojuje. Záleží na duši, jaká je a jakou má taktiku.  

Z komunikace s těmito dušemi však lze zjistit,  že jsou u daného člověka cíleně a jeho neřest (drogy, alkohol) potřebují pro své uspokojení. Zvláště, pokud jde o duše alkoholiků, nebo drogově závislých lidí. V léčebnách a zařízeních je však to nebezpečí, že tyto duše mohou přecházet z jednoho člověka na druhého…mají na výběr lidí dost. Jsou ovlivněny antidepresivy a dalšími psychofarmaky a tím jsou pro ně tito lidé lépe přístupní. Pak se tedy stává, že člověk je z éčebny propuštěn domů a je mu stále hůř. Problém byl utlumen, ale bohužel nevyřešen.  

Minule jsem napsala výzvu pana Dragomireckého (v Akcích), kde nabízí bezplatná sezení za účelem zbavení se schizofrenie. Tato výzva je však podmíněna tím, že daný člověk s diagnózou schizofrenie bude souhlasit se zveřejněním v lékařských kruzích. Znamená to tedy to, že pokud je vyléčen, lze toto vyléčení dokázat na jasných případech. Bohužel lidé mají obavu z toho, že přijdou o své důchody, pracovní neschopnosti…a tak dále. Je to velká škoda, neboť z tohoto důvodu se bude schizofrenie a další psychiatrická onemocnění „léčit“ tak, jako doposud. Neustále budeme mít kolem sebe lidi, kteří mohou být zdraví, ale z nějakého důvodu nechtějí. Bylo by proto dobré, aby si každý rozmyslel, jestli chce stále být na někom závislý, nebo žít svůj vlastní život a ve vlastní režii.
 

2.8. 2011 

Hodně Vás zajímá, co se děje ohledně duší. Přesto má spousta lidí velký strach o tomto tématu jen mluvit. Stačí si však uvědomit, že i my jsme duše. Jen s tím rozdílem, že v současné době máme své fyzické tělo a ty, které prostě není vidět jej nemají. Nedávno jsem si psala s jednou mladou paní, od které jsem duše odváděla na dálku. Byla hodně vystrašená, že by asi omdlela, kdyby takovou duši viděla. Její představou byla postava, která má díry místo očí a působí, jako z hororu. Pravdou je, že lidé se hodně v posledních desetiletích dívají na podobné snímky, zfilmované lidmi, kteří se musí popadat za břicho radostí, že jejich film má takový ohlas.  

Většina duší se nám zjevuje v podobě, jako měly ve své poslední inkarnaci. Naši příbuzní, kteří již odešli se zjevují spíše mladší, než když odcházeli. Potom jsou i případy, kdy se duše zjevuje i se svými zraněními a nakonec ty, které vypadají opravdu hrůzostrašně. 

Ta skupina duší, které můžeme vnímat v „lidské“ podobě jsou duše, které nechtějí přímo ubližovat. Jsou to jen duše lidí, kteří odcházeli a zůstalo jen působení traumatu, kvůli kterému nebyly schopny do Světla odejít. Tymilé duše, to jsou většinou naši příbuzní a přátelé. Ty, které jsou nazlobené, tak jsou zahlceny myšlenkou na pomstu, na poslední hádku, nebo jinou podobnou událost. Duše, které se nám zjevují se svými zraněními nás nechtějí vystrašit. Pouze upozorňují na to, co se jim stalo a to přímo svým vzhledem. Níže uvedu nějaký případ pro představu. Dále jsou to duše, které nás chtějí rády postrašit, vyděsit. Ve velké většině případů jsou to  duše bývalých černých mágů a těch, kteří se intenzivně zabývaly černou magií.  

Před nějakým tím rokem ke mě přišla paní s tím, že jí po bytě chodí mrtvý muž. Byla hodně vnímavá, tak si ho všimla hned, jak se objevil. Daly jsme se do práce a ona se na něj nechtěla ani podívat, natož si ho vybavit. Prý byl už v rozkladu…Poprosila jsem ji, aby to přece jen zkusila a pokračovaly jsme sál. Tento muž se takto toulal už 8 let. Šel jeden večer z vesnické hospody, mírně opilý…Bydlel ve vedlejší vesnici, takže ho čekala cesta podél silnice. V jednu chvíli ho srazilo auto. Byl nárazem odmrštěn mimo silnici, kde zemřel v příkopu. Potom už jen čekal u svého těla a vzrůstal v něm vztek, že ho nikdo nehledá. Objevili ho náhodně asi po třech týdnech. Ukazoval se tedy tak, jak byl nalezen. Vztek v něm stále přetrvával. Říkal, že jeho žena ho nehledala. Když se však šel za ní (už jako duše) podívat, nevnímala ho. Pracovali jsme intenzivně dokud se nedozvěděl, že po něm pátrali už od toho inkriminovaného večera. I po osmi letech, když se podíval domů tak zjistil, že jeho žena na něj pořád myslí. Popadla ho lítost, konečně pochopil…Postupně se při komunikaci měnil. Nakonec byl viděn, jako za svého života, bez jakéhokoliv zranění.  

Při jednom odvádění duší v rodinném domku jsem přišla na duši vojáka, někdy z dob napoleonských bojů. Měl krvavá zranění, kerá nevypadal vůbec pěkně. Byl dosekaný šavlí všude, kam se člověk podíval. Při této komunikaci jsem se dozvěděla, že byl do bojů nahnán proti své vůli. Nechtěl bojovat, nechtěl ze svého domova odejít, ale musel. Zjevoval se tam nejen majitelům obydlí, ale i v okolí. Všem dával najevo tu nespravedlnost, že bojovat nechtěl a takto skončil jeho život. Jakmile bylo zpracováno trauma, bylo jeho tělo (v jeho mysli a v pohledu druhých) nepoškozené, bez ran.  

Tyto dva případy, které jsem vybrala jsou snad důkazem toho, že tyto duše nás nechtějí strašit. Poukazují jen na své trauma, kterým prošly a nedokázaly se s ním smířit. Zpracováním se vše obrací v pochopení a tato duše může v klidu odejít tam, kde měla být v okamžiku, kdy opustila své tělo. 

Rozzlobené duše…přišla paní, která koupila dům, ve kterém prý straší. Chodí za ní údajně starý muž a budí ji, nadává, že má vypadnout. Po asi měsíci se začíná bavit se sousedy a ptá se na předchozího majitele. Dozvídá se, jak muž vypadal…přesně tak, jak ho vnímá ona každou noc. Když ke mě přišla, byla už rozhodnutá jít k doktorovi, ať jí dá prášky na spaní a když prý to nepomůže, nechá se zavřít na psychiatrii. Daly jsme se do toho ihned. Byl to skutečně předchozí majitel. Zemřel stářím v nemocnici, ale sotva, co opustil tělo, taks e vrátil domů. K jeho nelibosti pozůstalí dům prodali, což mu vadilo. Tomuto pánovi by vadilo, i kdyby tam žili jeho příbuzní. Dům byl podle něj jen jeho, protože si ho sám postavil a nikdo nemá právo ho obývat, jen on. Byl to tvrdý oříšek…Nakonec pochopil, že život není jen jeden. Podíval se na to, koho měl vůbec kdy rád a sám nakonec vyslovil přání, že chce již odejít. Ke konci byl milý a paní se omlouval, že ji dohnal téměř k šílenství. Tato paní volala už druhý den, že večer v klidu spala a nic se nedělo. Potom se ozvala asi za měsíc s tím, že je vše v pořádku. To je případ naštvané duše. 

Jednou jsem cítila, že u mě někdo je. Už to poznám, tak neotálím a hned se pustím do práce. Byla jsem hodně překvapená, když se mi zjevil starý Indián. Měl na hlavě lebku vlka i s kůží a vypadal celkem nervózně. Dozvěděla jsem se, že zůstal na tomto světě, aby se pomstil. Byl to šaman, který se vydal jednoho dne do hor, aby tam meditoval. Když se po čase vracel do své vesnice našel ji vypálenou jen se spoustou mrtvých těl svých blízkých a členů kmene. Vykonal obřad, všechny mrtvé pohřbil a vrátil se zpět do hor přemítat o pomstě za ty mrtvé. Ani si neuvědomil, že uplynulo více, než 250 let. Nakonec si všimnul, že okolí se nějak změnilo…tak zkoumal celé pláně a široké okolí. Nakonec se objevil i u mě. Byla to nádherná komunikace. Vyprávěl mi o své kultuře, zvycích a o tom, jak žili. Indiány Severní Ameriky mám moc ráda, proto pro mě bylo cenné si s ním popovídat. Odcházel až po delší době. Já měla radost z toho, co mi vypráví a on byl spokojený, že vše může někomu říct. Odcházel vyrovnaný a šťastný, že se může někdy příště se svými blízkými setkat znova. 

„Zlé“ duše. Někdy se naskytně příležitost, kdy narazím na duši, která s těmi předchozími má velmi málo společného. Lidem se může objevit snad v jakékoliv podobě. Moje první setkání bylo pro mě těžké. Zjevila se mi při jedné akci postava, hodně tmavá a vysoká asi 3 m. Stála jednomu člověku za zády, mírně skloněná a své ruce měla položené křížem přes jeho srdce. Ten člověk byl bledý, skoro do bíla. Nebylo mu nejlépe, sám říkal, že co přijel, necítí se ve své kůži. Tak začalo odvádění. Tato duše se vydávala za nejmocnějšího, snažila se na mě útočit (bylo mi zle až od žaludku)…ale nakonec se komunikac zdařila a jak pokračovala, postava se zmenšovala, byla světlejší a nakonec přede mnou stál malý stařík. Uvědomil si, co způsobuje a také to, že to není správné. O nějakých více životech ani nevěděl…nakonec byl v klidu odveden do Světla.  

Jednou jsem si všimla, že u klientky je přivtělená duše. Byla hodně vzteklá (paní byla hodně nervózní). Dělala proti nám výpady, měnila podoby…vypadala celkem hrůzostrašně. Tvrdila nám, že je samotný ďábel. nakonec jsme se dozvěděly, že chytá duše, co zrovna vycházejí z těla a dělá si z nich služebníky. Hodně lidí dovedla i k sebevraždě, nebo k zabití někoho jiného. Člověk by řekl, že byla hodně nebezpečná a zlá. Navázat s ní komunikaci bylo těžší, ale nakonec se zdařilo. Trvalo to celkem delší dobu, než byla odhodlána, že odejde do Světla. Jenže vědoma si svých činů měla tato duše strach z trestu. Nakonec však pochopila, že se jednoho dne stejně Světlu nevyhne, tak proč neodejít teď. Musela však svolat všechny duše, které za asi 400 let otročila. Musela jim vysvětlit, jaks e věci mají a vzít je do Světla sebou. Bylo to hodně zajímavé odvádění. Když tyto duše odcházely a bylo jich přes tisíc…tak ta duše čekala, až všichni v pořádku odejdou a šla, jako poslední. Bylo úžasné, že si uvědomila své chyby, vše co napáchala a snažila se nakonec svědomitě, aby tady žádná z těch polapených duší nezůstala.  

To bylo jen pár příkladů. Popsala jsem ty, které mi utkvěly v paměti, ať už tím, že některé příklady byly z těch prvních a některé mě zaujaly svou charakteristikou. Každé odvádění zbloudilé duše je jiné. Některé lehké, jiné těžší, ale závěr je vždy moc pěkný. Když zbloudilá duše najde konečně svůj klid a pochopí, co lepšího si přát….  

Takže jsou to zlé duše, nebo jen nevědomé? Já se přikláním k tomu druhému. Spousta zla a nejen mezi dušemi je tvořeno nevědomostí. Pokud se lidé oprostí od myšlenek, že práce s dušemi je blbost, přijdou na spostu věcí a stanou se vědomějšími. Neplatí to samozřejmě jen v případě duší, ale všech činů, co my lidé vytváříme. Neměli bychom jít ve stádu, jako ovce, ale meli bychom přemýšlet, co děláme a jak. Něměli bychom věřit všemu, co slyšíme,a le měli by jsme se sami přesvědčit, jak to ve skutečnosti je. Všem by nám po velice krátké době bylo lépe.  

1.6. 2011 

  

Práce je pořád dost, podle mě dokonce pořád přibývá. Přestali se ozývat lidé, kteří si to chtěli jen vyzkoušet a nahradili je potřební, kteří mají skutečně problémy. Je neskutečné, s čím vším se dá setkat při řešení těchto problémů. Některé duše jsou nevědomé a jsou rychle odvedeny. Některé však tvrdohlavě odolávají a práce je tak trochu delší. Pokud mi píšete ohledně svých potíží a kontroly, zda u sebe nějakou duši nemáte…nejde pouze o odvádění dušiček. Podívám se na Vás komplexně a snažím se o širší pomoc. Za všechno nemohou jen přivtělené duše.  

Důležité je si uvědomit, že tato práce – odvádění duší je součástí Hlubinné abreaktivní psychoterapie. Znamená to jediné…každá duše, která zde zůstane, tak k tomu má svůj důvod. Už dříve jsem psala, že je zde drží hodně pozůstalí, avšak jim nemohou nijak pomoci. Často o nich ani neví. Potom jsou zde duše, které zažili ve svém životě trauma, nebo mají pocity, jako je zlost, pomsta ap. Všechny tyto duše se auditují stejně, jako se auditují živí lidé, kteří mají své hmotné tělo. Čím bolestnější trauma, nebo pocity zlosti trvají delší dobu, než u duše, která odejít chce, ale neví, jak se do Světla bezpečně dostat. 

V poslední době je těchto duší hodně. Také se hodně objevují další duše, které ty nevědomé chytají a dělají si z nich sloužící. Když se dané duše ptám, z jakého důvodu se k člověku přivtělila, tak odpovědí často bývá – někdo mě poslal. V tomto okamžiku nastává další práce - zkontaktovat toho, kdo tu duši poslal. Někdy je to i žijící člověk, který má ze své minulosti (někdy i současnosti) zkušenosti s černou magií. Pokud je to žijící člověk, je potřebné se v tento moment věnovat jemu, aby si uvědomil, že se jedná o černou magii. Jde o to, aby si uvědomil, že dnes „něco“  chce, ale příště za to také musí něco dát. Často se stává, že si tato osoba na sebe poutá duše – služebníky, které znepříjemňují život těm, na které je dotyčný posílá. Když je tím posílajícím duše, která nemá tělo, tak má většinou dalších duší celkem pěknou “sbírku“. Může jít o stovky, ale není vyjímkou, že jich má i tisíce. Je těžké si to představit, pokud se s tím nesetkáte. A nutno je odvést je všechny. Nepracuje se s každou duší jednotlivě, ale i tak je tato práce někdy náročná. Zvlášť pokud s nimi pracujete na dálku. 

Proto je důležité, aby byla tato „služba“ vykonána důsledně a bezpečně. Také i proto se některé duše bojí, aby je nějaká ta, co chytá ostatní nechytila také. Hodně lidí se ptá, zda jim tento „laskavý exorcismus“ nemůže ublížit. Nemůže!!! Pokud je proveden správně, jsou vždy všechny duše odvedeny. Horší je to jen tam, kde si někdo myslí, že to dovede a sám na to potom doplatí. Lidé, co to dělají bez patřičných vědomostí mohou být ohroženy. Často pak končí v psychiatrických ústavech. A přitom chtěli jen pomáhat…Proto je důležité o této problematice lecos vědět, nejlépe od někoho, kdo má zkušenosti a úspěšnost. Nejde jen o samotné odvádění duší, ale jde také o to pomoci jim. Doslýchám se o lidech, kteří duše odvádí a vůbec je nezajímá, jestli ta duše chce, nebo ne. Sice ji odvede, ale i s jejím traumatem, se kterým se jednoho dne znova narodí. Když se podíváme, koli je okolo lidí, co se něčeho panicky bojí…vody, výšek, zranění ap. Pokud však duši auditujeme stejným způsobem, jako člověka žijícího, tak se u něj tento strach neobjeví. Jaké odvádění je potom lepší? 

Jak jsem již psala, vše nejde svádět jen na přivtělení duše. Každý z nás má mnoho zkušeností, zážitků – ať pěkných, nebo těch méně příjemných. Za tolik životů, co máme za sebou se to nedá ani spočítat. Proto je důležitá práce na sobě samém. Když máme alespoň většinu svých potíží vyřešených, jsme celkově silnější, máme vyšší imunitu a tedy i naše vitalita se zvyšuje. Na člověka silného a bez problémů se duše málo kdy napojí.  

Často se mě lidé ptají, jak je možné, že těch duší je tak mnoho. Vždyť je tato Země neunese, neuživí…kdyby se znova narodily..atd. Měli bychom si uvědomit, že naše Země je pouze součástí Vesmíru, který je obrovský. Při auditování lze nalézt i život mimo tuto planetu. Hodně z nás má tyto zkušenosti, řekla bych, že většina. Jen nehledáme tyto inkarnace – v jiné formě, na jiných planetách, pokud neřešíme problém. Jenže ten, kdo je hodně auditovaný a nemá nic na řešení, tak se může do své hluboké minulosti cíleně podívat. Proto je těch duší tak mnoho…bohužel si na této Zemi děláme závazky, dluhy, závidíme, ubližujeme si… abychom se sem opět vrátili a svoje chyby napravili.  

Máme obrovskou výhodu, my kteří žijeme ve „vyspělých zemích“. Dostali jsme privilegium se vzdělávat, netrpět hladem, spát v posteli a vlastním bytě…domě…a pořád naříkáme, jak se máme špatně. Stačí se podívat na Afriku, Jiřní Ameriku a Asii, abychom si uvědomili, že jiní toto štěstí nemají. Tyto výhody by jsme si měli uvědomit a využít je, nejen pro sebe samotné.  

  

9.3.2011 

  

Dnes se ozývám po delší době, neboť….práce je mnoho! Hodně mi píšete, posíláte fotografie a já jen odvádím ty zatoulané dušičky. Vzhledem k tomu, že přes den pracuji, tak odvádím dušičky po večerech a nocích. Jak je vidět, je jich mezi námi opravdu hodně a cením si toho, že se odhodláte k tomu pomoci jim. Nechci však, aby z toho byla nějaká fóbie…že všude a u každého jsou duše. Mnozí pošlete fotografie a já zjistím, že u Vás nikdo není! Vždy je ale lépe se nechat překontrolovat, takže to není planá práce. 

Dnes bych ráda probrala názory, které někteří lidé mají na přivtělené duše. Nedávno u mě byli lidé a paní u sebe měla „pár“ dušiček…nechtěla je však odvést, že jí někdo řekl, že jí pomáhají. Nepracuji, pokud to někdo vyloženě nechce, ale snažím se těmto lidem vysvětlit, že škodí nejen duším, které u sebe (tak rádi) mají, ale škodí i sobě. Už jsem psala, že duše nám mohou předávat své nemoci z poslední inkarnace….atd. Je v tom všem jen neznalost a poslouchání názorů různých „duchovních“ lidí, kteří podle mě mají s dušemi pramalou zkušenost. Je mě také jasné, že ne hned všemu musí člověk uvěřit. Snažím se však vysvětlit a přesvědčit člověka, který u sebe duši má, aby se přesvědčil rozhovorem sám, jestli daná duše u něj vůbec zůstat chce. Takže lépe je jen vysvětlit a člověk by se měl přesvědčit sám. Někdo prostě nechce ani toto, což je velká škoda, jak pro při vtělenou duši, tak i pro toho žijícího člověka. 

V poslední době se mě několik lidí ptalo, jak je to s mimozemskými entitami. Občas se totiž setkávám s tím, že dotyčný klient má pocit, že u něj někdo je a při práci se zjistí, že to není „naše“ lidská duše. Tyto invaze poslední roky nabývají i v našich končinách. Často o nich slýcháme, že se tímto fenoménem setkávají lidé v zahraničí. Praxe však ukazuje, že k tomu dochází i u nás a to v celkem hojné míře. Tyto mimozemské entity mají jinou strukturu a často je nelze vidět běžným zrakem. Může se zdát, že působí na člověka podobně, jako duše, ale jejich cíl je jiný. Jde jim hlavně o informace z našeho života, jak to u nás chodí a také nás často zkoumají. Ne všechny tyto entity – je jich více druhů…nemají jen zkoumavé tendence. Některé z těchto entit se snaží ovládat naši mysl do té míry, že si tak chystají půdu pro nějkou budoucí invazi. Často to však dělají jen proto, že si svou domovinu zničili a hledají nové místo ke svému bytí. Je celkem možné, že s dnešním trendem rabování naší planety skončíme po několika staletích, nebo tisíciletích stejně. Avšak i s těmito entitami se dá nakonec dobře komunikovat a přimět je rozumově k tomu, že to, co dělají není správné. Poté odcházejí a hledají si „vhodnější“ místo ke svému pobytu, než na planetě, která je již obydlená. 

Doufám, že jsem nezavedla téma do kategorie scifi…ale i k těmto zkušenostem s cizími entitami skutečně dochází. 

Zpět však k duším již zemřelých lidí. Znova zde připomínám, že každá duše má po opuštění svého těla nárok na odpočinek, klid a mír…Proto své blízké zemřelé nedržte u sebe, ať už s jakýchkoliv důvodů. Pokud jste je měli skutečně rádi (a máte), dopřejte jim klidu, který mají mít. I tak přijde čas, kdy se znova setkáte. Smrtí nic nekončí…je to jen přechod z jedné existence do další. Při práci s Hlubinnou abreaktivní psychoterapií se běžně setkávám s tím, že se duše blízké setkávají znova a znova.  

Vrátím se ještě k Vašim dotazům a práci s přivtělenými dušemi. Vše má svá pravidla a já je zde teď připomenu. Nebudu pracovat na lidech, kteří mi pošlou rovnou fotografii s tím, že….“Koukněte na mě, něco mě pár týdnů otravuje“. Nebo: „Posílám foto, zkontrolujte, jestli na mě něco není“. Byla bych ráda, aby si tito lidé uvědomili, že tuto službu dělám (zatím) zdarma a věnuji ji celkem velkou část svého volného času. Je to práce, která vyžaduje určité soustředění a také čas. Komunikaci s duší usnadňuje to, pokud mi člověk napíše, co cítí, jak tu duši vnímá. Podle toho také kladu své otázky a navazuji komunikaci. Poslední dobou se mi celkem často stalo, že mi duše řekla, že si ji dotyčný člověk sám přivolal. Stává se tak v případech, kdy někdo vyvolává duše a poté neví, co s nimi. Chápu, že nevědomost je bezedná, ale může se stát. Proto…když mě napíšete, že jste „něco“ zkoušeli a teď cítíte, že s Vámi někdo je, hlavu Vám neutrhnu. Je to však informace celkem dost důležitá pro práci s přivtělenou duší. Pokud také chcete nějakou pomoc, tak si o ni napište, ale nejsem ta, která pro nudu neví co s časem a potřebuji proto všechny Vaše vjemy a informace…jak dlouho máte pocit, že u Vás někdo je…co Vám způsobuje, nebo k čemu Vás nabádá…popřípadě, jaké máte zdravotní problémy. To jsou všechno cenné informace, které této práci napomohou a zkrátí čas odvádění. Také jsem ráda, když mi někdo před svým dotazem napíše aspoň „Dobrý den“. Také mě však potěší, když mi poté napíšete e-mail, jak se cítíte po odvedení duše, nebo duší.  

Těším se na další práci, která jak doufám podle odpovědí, pomáhá.